Podobnost čistě náhodná epizoda 32

Zdena Vostrá měla sice návštěvu u sestry naplánovanou už hezkou řádku dní a do cukroví se taky letos nepouštěla, ale dárky pro přátele nakupovala na poslední chvíli. Celé dny, strávené v kanceláři, přijímala nové uchazeče o pěstounskou péči a adopci. Boom způsobily letáčky, které slibovaly bezvadné dětičky, blonďaté malé andílky, o které nikdo nestojí a kteří čekají jen na novou mámu s tátou. Letáčky také apelovaly na city lidí, teď před Vánocemi, kdy je každý ochoten pomoci víc než kdy jindy.
A tak Zdeninou kanceláří proudily davy různých lidiček, ze kterých se po informacích, které se jim dostaly, vrátil opravdu málokdo.
Mezi ty, kteří to nevzdali, patřili manželé Hroudovi. U kolegyně si papíry, potřebné k pěstounské péči, vyzvedli Vyhnilovi a snad ještě několik párů uvažuje o adopci. Vyhnilovi...Vyhnilovi.... Vyhnilovi!! To jměno uhodilo Zdenu do očí. Hrábla po jejich složce a čte: Amálie a Antoním Vyhnilovi. Trvalé bydliště Senochrupy 15. Není pochyb!
Je to ten stejný Vyhnil o kterém jí vyprávěl Vlasta. Tak to se mají po svátcích na co těšit.
Při vzpomínce na Vlastovo barvité vyprávění se Zdeně zarosí brýle. No, nic, karty jsou rozdány! Většina lidí odcházela ze Sociálně-právní ochrany dětí zklamaná a rozčarovaná. Představovali si nejlépe miminko bez minulosti, samozřejmě bílé s modrýma očkama a prognozou vysoké školy. To jim Zdena Vostrá rázně vymluvila a hbitě naivky postavila nohama na zem.
Děti jsou báječné, to je pravda, ale podle toho, co mají za sebou, mají i chování a potíže, většina minimálně ústavní deprivaci a také z prostředí, ze kterého se do ústavu dostaly, přináší zanedbání, týrání a další hrůzy.
Je velmi těžké děti z toho všeho dostat, ale není to nemožné. Člověk si jen nesmí dělat velké iluze.

A tak se stalo, že Zdena, necelý týden před Vánocemi, začala shánět dárky a dárečky pro zrzku Helenu Vetešníkovou, ne zrovna kamarádku, ale prostě druhou socku z práce, která sice nedává najevo city, ale Zdena ví, že je má, i když schované pod pěkně tvrdou skořápkou.
Taky Vlastikovi Zajíčkovi, řediteli děcáku, letitému kamarádovi a majiteli nové nemovitosti v nedalekých Zaječicích. Vlasta byl pro Zdenku něco jako mladší brácha. Vždycky k ní běžel pro radu jako první a navíc byl nejlepší ředitel děcáku, jakého znala. A že jich znala.
Přála mu moc štěstí, po nedávném krachu jeho manželství se mu soukromí nějak rozpadalo.

Pospíchala městem a nahlížela do výloh. To, co by Zajochovi ráda koupila, na to peníze sociální pracovnice nestačily a tak pokukovala po nějakém překvapení, které by mu alespoň udělalo radost. Pro Vetešnici vybrala hrnek na kávu, tradiční dárek pro úřednice.
V osvětlené výloze vietnamského obchodníčka zahlédne něco, co okamžitě upoutá její pozornost. A to se ještě mezi  dveřmi srazila se dvěma směšnými chlápky. Vlečou něco ohromně neforemného, zabaleného do novinového papíru. Nejspíš nějakou umělou palmu nebo co. Dost s tím mezi úzkými vchodovými dveřmi zápasili. Úplně jak Pat a Mat, blesklo Zdeně hlavou. Ta představa jí vykouzlila úsměv na tváři. Ještě se za nimi otočila, jeden z nich jí přišel povědomý...
Vstoupila do obchůdku a už ho HO viděla. Psa v životní velikosti, plemene Bernardýn. V celé své kráse hlídal obchod s dárkovým zbožím, na krku se mu pohupoval nezbytný soudek. Kdo nepřišel blíž, nemohl poznat, že není živý.
TO JE ON. To je ten nejsprávnější dárek pro Zajíčka. Pes se k chalupě hodí a Zajíček bude rád, že mu barák pohlídá, byť psí vycpanina.
Beznardýn se Zdeně líbil. Vypadal jak živý a soudek se dal dokonce z krku psa sejmout. Byl dutý, vybaven otvorem pro nalití pravého voňavého rumu, životodárné tekutiny pro případ největší nouze a s malým výpustným ventilem. To je přesně ono! Dárek pro přítele v nouzi.
Cestou domů litovala, že Bernardýn není opravdický, protože to by alespoň chvíli šel sám. Takhle toho maxipsa Fíka (dostal už i jméno), Zdena vlekla z posledních sil a ještě se cestou zastavila pro náplň do soudku, aby si Vlasta neřekl, že je Zdena suchar!

Štědrý den se přiblížil a Zdenka Vostrá se chystala k odjezdu na sváky k sestře. Ráda by dala Bernardýna Zajochovi pod stromek sama. Ale co, pošlu ho po Saše Slimáčkové, kuchařce z děcáku. Taky je tam holka pořád....


V Zaječicích bylo stejně veselo jako v sousedních Senochrupech. Hned jak se rozkřiklo, že bude Silvestrovský fotbálek, dorazila ze Senochrup tajná zpráva, že chlapi chystají pro svoje ženský pod stromek opravdu neotřelý dárek. Poradu budou mít v hospodě Na Růžku. Senochrupky budou fandit svému týmu v duchu "emerických roztleskávaček".
To se Zaječice nesmí nechat zahanbit! Ihned svolaly poradu a v klubových barvách vyrobily sukně a čelenky z igelitových pytlíků. Barvy seděly akorát...