Podobnost čistě náhodná epizoda 33
23.12.2012 20:23
Je štědrý den. Amálka se nemůže rozhodnout, co si vezme na sebe. Jsou přece vánoce. Už poněkolikáté důkladně prolistovala svůj šatník a nakonec zvolila zelený krimplenový kostýmek. Snad, aby ladila s vánočním stromečkem, zavěsila si na krk velké pestrobarevné korále a na do uší připla třpytivé skleněné klipsy. Scházely už jen prskavky a souhra by byla dokonalá.
Tonda svou garderbu moc neřešil. Jako obvykle vklouzl do svých milovaných tesilek a oblíbené polokošile. Na žádost Amálky oholil své týdení strniště, to aby nechrastil pod vánočním stromečkem. Vyhltl velký hrnek kafe a schroupal pár kousků vánočního cukroví. Pak se jako každé vánoce, pohodlně rozvalil na gauči u pohádek. Po celém domě voní purpura a venku lehoulince sněží. Velký nafukovací sněhulák majestátně zírá do kuchyňského okna. Amálka chystá kapra na obalení. Konečná úprava zůstane na Tondovi. Zlomená ruka ještě nesrostla.
O čtyřicet kilometrů dále, v centru města nesněží. Drobně mrholí, přesto sváteční atmosféra panuje i tady. Simona Hofmanová, už snad posté, zkontrolovala, že je všechno jak má být. Dodělala velký tác chlebíčků, na mísu úhledně narovnala cukroví a proutěnou ošatku naplnila ovocem. Ujistila se, že jsou všechna jablíčka naleštěná a čekají na rozkrojení. O tom, že v nich bude hvězdička, není pochyb. Ještě naposledy přerovnala pod zlatočerveným stromečkem krásně zabalené balíčky a poslala Tomáše na náměstí pro prskavky, na které zapoměli. Bez nich by to určitě nebylo ono!
„Tak šťastné a veselé!“ zaslechne za sebou Tomáš hlas svého kamaráda. „Co ty tady děláš?“
„ Zapoměli jsme na prskavky.“ odpoví Tomáš a vyhrne si límec tak, aby mu nepadal drobný déšť za krk.
„Už máte holky doma?“ zeptá se zvědavě Jarda.
Tomáš odpoví bez velkého nadšení. „Jsou na cestě, ale staví se jen na večeři. Pak se vrací do Prahy.“
Jarda vytáhne z kapsy třicet korun a zaplatí jmelí. „My jsme taky sami. Holka se neozvala vůbec. Netušíme, kde s dětmi je. Anička z toho už blbne. Letošní vánoce moc veselé nebudou. Co já bych teď za ten rachot doma dal. Tak si to užijte a po svátcích se sejdeme u nás.“
Oba kamarádi si podali ruce a každý zamířil ke svému domovu.
Sváteční den se překulil do druhé poloviny. Alexandra Slimáčková ozdobila větvičku na kuchyňském stole a nasypala granulky svým dvěma zrzavým kocourům. „No jasně kluci, že Ježíšek myslel i na vás“ prohodila s úsměvem, když se jí oba zrzkové motali pod nohama. Otevřela lednici a nakrájela jim plnou misku syrového masa. „Tak si dejte, když jsou ty vánoce.“
Pak se mrkla na kuchyňské hodiny a usoudila, že je už čas. Do velké pruhované tašky narovnala dvacet pět, stejně vyhlížejících, úhledně zabalených balíčků. Dvacátý šestý položila pod svou větvičku na kuchyňském stole. Na obsahu balíčků pracovala spolu s Blážou a dvěmi pomocnicemi celý týden. Až si ho večer Senochrupské ženy rozbalí pod svým stromečkem, strnou v němém úžasu. Dostanou totiž dokonalý roztleskávačský ohoz s nařasenou sukénkou, nezapomenutelnou ozdobou do vlasů a třepetalky do ruky. Vše samozřejmě v červenomodré barvě Senochrupského klubu. Vzhledem k tomu, že většina žen nemá ani potuchu o tom, že se od nich očekává účast v podobě roztleskávací kulturní vložky na Senochrupsko-Zaječickém silvestrovském klání, nemusí mít manželé obavy, že by své drahé polovičky, letošní vánoce, ničím nepřekvapili. Balíčky s překvapením si mají vyzvednout okolo čtvrté hodiny u Bláži v hospodě Na růžku..
Saša doručila zásilku a zamířila k autobusové zastávce. Letošní vánoce nechce zůstat sama.
Amálka dozdobila obývák a zabalila dárky. Okolo mrňavého stromečku omotala ještě jednu vrstvu zlatého řetězu, to aby nebylo vidět jak je křivý. Když na zahnutou špičku přihodila velkou vrstvu lamely, nebylo to tak špatné. Pro jistotu ho šoupla do kouta.
„Drahý, připravila jsem ti materiál na obalení kapra,“ houla na svého manžela, který na chvíli opustil gauč a zamířil k lednici v nadějí, že tam najde něco na zub. Tonda neprotestoval. Nabídl se že kapra i usmaží. Amálka souhlasně přikývla. Přihodila na kamna další porci purpury, aby byla vánoční atmosféra dokonalá a vyrazila na dvůr dofouknout sněhuláka.
Tonda využil prázdného domu pro svůj velkolepý plán. Musí přemístit trpaslíka z ložnice do obýváku a najít mu bezpečný úkryt. Narychlo ho omotal rolí vánočního balícího papíru a šoupnul ho za gauč. To bude Amálka štěstím bez sebe až si s trpaslíkem pohlédnou z oka do oka. Tonda si ten okamžik přehrává pořád dokola.
Nic na plat, musí se teď zachovat zodpovědně a pustit se do obalování kapra. Šup s ním do mouky, do vajíčka a do strouhanky. A tak pořád dokola. Mouka, vajíčko strouhanka.Mouka vajíčko strouhanka, opakuje si Antonín a práce mu jde pěkně od ruky. Hotovo! Kapříci leží pěkně na talíři a rozpálený omastek vesele prská na plotně.
Co ale s tím zbytkem vajíčka a strouhanky? Přece to nevyhodí! To by byla škoda! Třeba v lednici najde něco na obalení.
Marmeláda, mlíko, kyselé okurky, mísa s bramborovým salátem, plato vajec, láhev oleje, tatarská omáčka , olomoucké syrečky....
OLOMOUCKÉ SYREČKY!!! To je ono. Dá si je obalené jako dezert ještě před večeří. Hned se pustil do práce.
Mouka, vajíčko, strouhanka a šup s nimi na pánvičku.
Sněhulák je jako nový. Stojí hrdě se zvednutým mrkvovým nosem a krásně mu sněží na nafukovací hrnec. Amálka je spokojena. Vánoční nálada jí už zcela pohltila. Nemůže se dočkat na výraz svého manžela, až si rozbalí svetr s jelenem a nové manšestráky. Je čas na moderní oblečení. Teď když bude Tonda otcem, nemůže po světě pobíhat v onošených tesilkách.
Sotva však Amálka otevře dveře stavení, cítí, že na ní jdou mdloby. Po celém domě se line neskutečný zápach smažících se olomouckých syrečků, který zamořil nejen jejich dům ale i celou náves.
Pryč byla vůně purpury, čerstvého jehličí a napečených perníčků. Zbyl jen nesnesitelný odér podobný tomu co vychází z Tondových pracovních ponožek.
Amálka se snaží nevybuchnout. Uklízí kuchyň , větrá stavení a purpuru sype na plotnu po hrstech.Ta však smísená s pachem tavících se olomouckých syrečků, celou tu hrůzu ještě násobí.
Zápach tlejících ponožek opustí Vyhnilovic domácnost až večer. Za okny se setmělo, stromeček se rozzářil a i přes svou přírodní nedokonalost vypadal kouzelně. Zlatavý bramborový salát chutnal výtečně, stejně jako osmažený kapřík s chřupavou strouhankou. Pak Tonda vložil vedle malinkého stromečku veliký neforemný balík a k němu přidal malý úhledně zabalený balíček, který si ve čtyři hodiny vyzvedl v hospodě Na růžku.
Kupodivu i Amálky balík byl úctyhodných rozměrů. Možná i o kousek větší než ten Tondův. Druhý balíček byl drobnější ale bohatě nazdobený pentlemi.
Místo zvonečku zazvonil budík. Tonda a Amálka vstoupili do obýváku.
„To je pro tebe, drahý.“ usmívá se Amálie a podává manželovi menší z balíčků. „To je něco!“ zvolá Tonda a hned si zelený svetr s vypleteným jelenem oblékne. Na manšestráky však hledí s nedůvěrou. „Budou ti slušet.“ ujišťuje ho manželka a myslí to upřímě.
S rozbalováním je řada na Amálce. Hned se pustí do vysvobozování trpaslíka z role papíru bohatě omotané izolepou. Co to asi bude? Amálka je napnutá jak struna na kytaře. Po pát minutách boje s papírem vykoukne sádrová ručička s lucerničkou. Za malou chvíli na to, už před Amálií stojí metrový sádrový trpaslík v plné kráse. Amálka neví, jestli se má smát, nebo brečet. Nakonec šibalsky prohlásí: „toho jsi koupil proto, aby tvému sněhulákovi nebylo venku smutno, co?“
Z obsahu druhého balíčku byla ještě překvapenější. Vždy si přála od manžela dostat něco na sebe, ale modré bavlněné triko, krátká červená nařasená sukně, obrovská mašle do vlasů a nějaké divné dlouhé třásně, to jí připadalo příliš i na vkus jejího manžela.
Než stačila zareagovat, vrhl se Tonda, který se mezitím proškubal obalem velkého balíku až k jeho obsahu, s jásotem k ní. S radostným výkřikem Amálku vroucně objal tak jako to dělával před svatbou.
„Kde jsi ho sehnala? Já se z toho snad zblázním. Tak už jsme zase všichni pohromadě. Tohle jsou ty nejkrásnější vánoce v mém životě!!“
Amálka koutkem oka zahlédla Tondova starého dobrého medvěda s vypáraným nosem. kterého objevila náhodou za výlohou obchodu s použitým zbožím a za tři stovky ho koupila. Alexandra Slimáčková mu ze zbytků upletla stejný svetr s jelenem, který dostal pod stromeček i Tonda.
Za okny stále sněží. Amálka smířlivě hledá místo pro dva nové obyvatele domu. Tonda s Méďou se naparují v novém svetru a sněhulák tiše hledí do oken. >Tak veselé vánoce, Kamaráde! A ráno tě přijdeme zase dofouknout!< Krásné vánoce přejeme všem.
Tonda svou garderbu moc neřešil. Jako obvykle vklouzl do svých milovaných tesilek a oblíbené polokošile. Na žádost Amálky oholil své týdení strniště, to aby nechrastil pod vánočním stromečkem. Vyhltl velký hrnek kafe a schroupal pár kousků vánočního cukroví. Pak se jako každé vánoce, pohodlně rozvalil na gauči u pohádek. Po celém domě voní purpura a venku lehoulince sněží. Velký nafukovací sněhulák majestátně zírá do kuchyňského okna. Amálka chystá kapra na obalení. Konečná úprava zůstane na Tondovi. Zlomená ruka ještě nesrostla.
O čtyřicet kilometrů dále, v centru města nesněží. Drobně mrholí, přesto sváteční atmosféra panuje i tady. Simona Hofmanová, už snad posté, zkontrolovala, že je všechno jak má být. Dodělala velký tác chlebíčků, na mísu úhledně narovnala cukroví a proutěnou ošatku naplnila ovocem. Ujistila se, že jsou všechna jablíčka naleštěná a čekají na rozkrojení. O tom, že v nich bude hvězdička, není pochyb. Ještě naposledy přerovnala pod zlatočerveným stromečkem krásně zabalené balíčky a poslala Tomáše na náměstí pro prskavky, na které zapoměli. Bez nich by to určitě nebylo ono!
„Tak šťastné a veselé!“ zaslechne za sebou Tomáš hlas svého kamaráda. „Co ty tady děláš?“
„ Zapoměli jsme na prskavky.“ odpoví Tomáš a vyhrne si límec tak, aby mu nepadal drobný déšť za krk.
„Už máte holky doma?“ zeptá se zvědavě Jarda.
Tomáš odpoví bez velkého nadšení. „Jsou na cestě, ale staví se jen na večeři. Pak se vrací do Prahy.“
Jarda vytáhne z kapsy třicet korun a zaplatí jmelí. „My jsme taky sami. Holka se neozvala vůbec. Netušíme, kde s dětmi je. Anička z toho už blbne. Letošní vánoce moc veselé nebudou. Co já bych teď za ten rachot doma dal. Tak si to užijte a po svátcích se sejdeme u nás.“
Oba kamarádi si podali ruce a každý zamířil ke svému domovu.
Sváteční den se překulil do druhé poloviny. Alexandra Slimáčková ozdobila větvičku na kuchyňském stole a nasypala granulky svým dvěma zrzavým kocourům. „No jasně kluci, že Ježíšek myslel i na vás“ prohodila s úsměvem, když se jí oba zrzkové motali pod nohama. Otevřela lednici a nakrájela jim plnou misku syrového masa. „Tak si dejte, když jsou ty vánoce.“
Pak se mrkla na kuchyňské hodiny a usoudila, že je už čas. Do velké pruhované tašky narovnala dvacet pět, stejně vyhlížejících, úhledně zabalených balíčků. Dvacátý šestý položila pod svou větvičku na kuchyňském stole. Na obsahu balíčků pracovala spolu s Blážou a dvěmi pomocnicemi celý týden. Až si ho večer Senochrupské ženy rozbalí pod svým stromečkem, strnou v němém úžasu. Dostanou totiž dokonalý roztleskávačský ohoz s nařasenou sukénkou, nezapomenutelnou ozdobou do vlasů a třepetalky do ruky. Vše samozřejmě v červenomodré barvě Senochrupského klubu. Vzhledem k tomu, že většina žen nemá ani potuchu o tom, že se od nich očekává účast v podobě roztleskávací kulturní vložky na Senochrupsko-Zaječickém silvestrovském klání, nemusí mít manželé obavy, že by své drahé polovičky, letošní vánoce, ničím nepřekvapili. Balíčky s překvapením si mají vyzvednout okolo čtvrté hodiny u Bláži v hospodě Na růžku..
Saša doručila zásilku a zamířila k autobusové zastávce. Letošní vánoce nechce zůstat sama.
Amálka dozdobila obývák a zabalila dárky. Okolo mrňavého stromečku omotala ještě jednu vrstvu zlatého řetězu, to aby nebylo vidět jak je křivý. Když na zahnutou špičku přihodila velkou vrstvu lamely, nebylo to tak špatné. Pro jistotu ho šoupla do kouta.
„Drahý, připravila jsem ti materiál na obalení kapra,“ houla na svého manžela, který na chvíli opustil gauč a zamířil k lednici v nadějí, že tam najde něco na zub. Tonda neprotestoval. Nabídl se že kapra i usmaží. Amálka souhlasně přikývla. Přihodila na kamna další porci purpury, aby byla vánoční atmosféra dokonalá a vyrazila na dvůr dofouknout sněhuláka.
Tonda využil prázdného domu pro svůj velkolepý plán. Musí přemístit trpaslíka z ložnice do obýváku a najít mu bezpečný úkryt. Narychlo ho omotal rolí vánočního balícího papíru a šoupnul ho za gauč. To bude Amálka štěstím bez sebe až si s trpaslíkem pohlédnou z oka do oka. Tonda si ten okamžik přehrává pořád dokola.
Nic na plat, musí se teď zachovat zodpovědně a pustit se do obalování kapra. Šup s ním do mouky, do vajíčka a do strouhanky. A tak pořád dokola. Mouka, vajíčko strouhanka.Mouka vajíčko strouhanka, opakuje si Antonín a práce mu jde pěkně od ruky. Hotovo! Kapříci leží pěkně na talíři a rozpálený omastek vesele prská na plotně.
Co ale s tím zbytkem vajíčka a strouhanky? Přece to nevyhodí! To by byla škoda! Třeba v lednici najde něco na obalení.
Marmeláda, mlíko, kyselé okurky, mísa s bramborovým salátem, plato vajec, láhev oleje, tatarská omáčka , olomoucké syrečky....
OLOMOUCKÉ SYREČKY!!! To je ono. Dá si je obalené jako dezert ještě před večeří. Hned se pustil do práce.
Mouka, vajíčko, strouhanka a šup s nimi na pánvičku.
Sněhulák je jako nový. Stojí hrdě se zvednutým mrkvovým nosem a krásně mu sněží na nafukovací hrnec. Amálka je spokojena. Vánoční nálada jí už zcela pohltila. Nemůže se dočkat na výraz svého manžela, až si rozbalí svetr s jelenem a nové manšestráky. Je čas na moderní oblečení. Teď když bude Tonda otcem, nemůže po světě pobíhat v onošených tesilkách.
Sotva však Amálka otevře dveře stavení, cítí, že na ní jdou mdloby. Po celém domě se line neskutečný zápach smažících se olomouckých syrečků, který zamořil nejen jejich dům ale i celou náves.
Pryč byla vůně purpury, čerstvého jehličí a napečených perníčků. Zbyl jen nesnesitelný odér podobný tomu co vychází z Tondových pracovních ponožek.
Amálka se snaží nevybuchnout. Uklízí kuchyň , větrá stavení a purpuru sype na plotnu po hrstech.Ta však smísená s pachem tavících se olomouckých syrečků, celou tu hrůzu ještě násobí.
Zápach tlejících ponožek opustí Vyhnilovic domácnost až večer. Za okny se setmělo, stromeček se rozzářil a i přes svou přírodní nedokonalost vypadal kouzelně. Zlatavý bramborový salát chutnal výtečně, stejně jako osmažený kapřík s chřupavou strouhankou. Pak Tonda vložil vedle malinkého stromečku veliký neforemný balík a k němu přidal malý úhledně zabalený balíček, který si ve čtyři hodiny vyzvedl v hospodě Na růžku.
Kupodivu i Amálky balík byl úctyhodných rozměrů. Možná i o kousek větší než ten Tondův. Druhý balíček byl drobnější ale bohatě nazdobený pentlemi.
Místo zvonečku zazvonil budík. Tonda a Amálka vstoupili do obýváku.
„To je pro tebe, drahý.“ usmívá se Amálie a podává manželovi menší z balíčků. „To je něco!“ zvolá Tonda a hned si zelený svetr s vypleteným jelenem oblékne. Na manšestráky však hledí s nedůvěrou. „Budou ti slušet.“ ujišťuje ho manželka a myslí to upřímě.
S rozbalováním je řada na Amálce. Hned se pustí do vysvobozování trpaslíka z role papíru bohatě omotané izolepou. Co to asi bude? Amálka je napnutá jak struna na kytaře. Po pát minutách boje s papírem vykoukne sádrová ručička s lucerničkou. Za malou chvíli na to, už před Amálií stojí metrový sádrový trpaslík v plné kráse. Amálka neví, jestli se má smát, nebo brečet. Nakonec šibalsky prohlásí: „toho jsi koupil proto, aby tvému sněhulákovi nebylo venku smutno, co?“
Z obsahu druhého balíčku byla ještě překvapenější. Vždy si přála od manžela dostat něco na sebe, ale modré bavlněné triko, krátká červená nařasená sukně, obrovská mašle do vlasů a nějaké divné dlouhé třásně, to jí připadalo příliš i na vkus jejího manžela.
Než stačila zareagovat, vrhl se Tonda, který se mezitím proškubal obalem velkého balíku až k jeho obsahu, s jásotem k ní. S radostným výkřikem Amálku vroucně objal tak jako to dělával před svatbou.
„Kde jsi ho sehnala? Já se z toho snad zblázním. Tak už jsme zase všichni pohromadě. Tohle jsou ty nejkrásnější vánoce v mém životě!!“
Amálka koutkem oka zahlédla Tondova starého dobrého medvěda s vypáraným nosem. kterého objevila náhodou za výlohou obchodu s použitým zbožím a za tři stovky ho koupila. Alexandra Slimáčková mu ze zbytků upletla stejný svetr s jelenem, který dostal pod stromeček i Tonda.
Za okny stále sněží. Amálka smířlivě hledá místo pro dva nové obyvatele domu. Tonda s Méďou se naparují v novém svetru a sněhulák tiše hledí do oken. >Tak veselé vánoce, Kamaráde! A ráno tě přijdeme zase dofouknout!< Krásné vánoce přejeme všem.
—————