Podobnost čistě náhodná - kapitola 52.

„Jéden parek košice,“ prohlásil sebevědomě mladík v červené "debilce", za kterou by se nemusela stydět ani Barči babička.
Barbora prodávala ve stánku s rychlým občerstvením na rohu náměstí. Setkávala se s různými týpky, ale tenhle byl nejsměšnější. Většinou jí každej zval do kina nebo na kafe, ale "pletená debilka" chtěl jenom "párek košice", což v překladu znamenalo "párek s hořčicí".

Jimmy, jak se kluk jmenoval, přijel z Londýna učit čecháčky anglicky. Znova a znova ho udivovalo, jaké mezery v jeho rodném jazyce, má ten malý nárůdek ve střední Evropě. Sám bojoval s češtinou víc, než by si byl ochoten připustit.
Proč si vybral zrovna tohle město a ne jiné, třeba Prahu, už zapomněl. A dost možná, že to ani nikdy nevěděl. Jimmy byl dost svérázný, konvencemi nespoutaný a na Angličana velmi otevřený mladý muž.
Typický suchý humor ale neztratil ani za léta strávená v čechách.

To všechno se stalo před dvanácti lety.
Jimmy a Barča se vzali přesně rok potom, co se seznámili u stánku s párky.
Svatba byla malá, zato veselá a společnost mezinárodní. Jimmyho maminka s tátou přiletěli z Londýna v den svatby a marně se dožadovali vstupu na radnici. Žádná svatba se tam ten den nekonala.
Ženich s nevěstou čekali na břehu Berounky a když konečně dorazila i anglická část svatebčanů (ochotný hostinský z radničního sklípku je správně nasměroval do půjčovny lodí) vyrazili k překvapení všech mladí novomanželé i s vorem na svou svatební cestu.
Ano, svědkové, přátelé i rodinní příslušníci se nalodili na vor, sestavený z palet, prken a trámů, který nadnášely modré sudy z nedaleké továrny.
Mysleli na všechno. Na "palubě" byl přichystaný gril, podávaly se steaky, pivo, klobásky, pivo, preclíky a pivo.
Na téhle báječné svatbě nechyběla živá country hudba a dokonce i malé štěňátko, které se nalodilo coby svatební dar.
Nevěsta měla bílé, krajkové šaty, byla bosa a věneček z kopretin krásně ozdobil její hřívu kaštanových vlasů.
Ženich byl taky fešák. Cylindr, frak, jak se sluší na "anglického lorda", dlouhé vlasy svázané do ohonu a pruhované kalhoty dodaly jeho vzhledu patřičnou dávku originality.

A tak spolu pluli už dvanáct let.
Barča už neprodávala párky a Jimmy stále učil angličtinu svou špatnou češtinou.
„Báruš, v raďiju žikali sráčky, to můžou žikat?“
„Jimmy, co přesně říkali v tom rádiu?“ Barča byla zvyklá na přebrebty svého muže.
„Žikali, budou pádat sráčky...v ráďiju..“
„A neříkali srážky, že budou padat srážky, miláčku?“
„Jo, jo a žikali, že jich na jich bude chodně.“ Jimmy si z nedostatků jazyka nedělal nic. Bylo mu srdečně jedno co kde padá.
Měl rád muziku a hrál dobře na piáno a kytaru a často chodili s Barčou do jediného klubu ve městě a poslouchali jazz. Chodili i do kina, zásadně na anglicky mluvené filmy s titulkama a někdy přijel Stuart, se kterým kdysi Jimmy sem do Čech přijel. Stuart žil v Praze a v Londýně zároveň a vždycky Jimmymu a Barče vozil dárečky od Jimmyho rodiny.

Žili si bezvadně. Měli svůj byt, fíkus a Jimmy piano a Barča kolo.
Milovali se a všechno šlo bezvadně. Jenom jedno nešlo. Jimmy nemohl mít děti a to byla jediná věc, kvůli které kdy Barča potají plakala v noci do polštáře. Věděla to od začátku, Jimmy jí všecičko řek', ale tenkrát se dítě zdálo tak daleko, jako celá Anglie.

„Měl by sis koupit nový boty,“ pohlédla Barča s odporem na Jimmyho sešmachťaný farmářky.
„Dyť sou tobrý, dej jim důvěrnost.“ poznamenal Jimmy a schoval boty pod postel.
„Pocém,“ klepl vedle sebe na gauč a Barča si o něj opřela hlavu.
„Můžeš ty mně něco žíct?“
Bára jen pokývala hlavou a dál zamyšleně pozorovala stíny na stěně.
„Tebe trápívám já?“
Jimmy chtěl vědět, proč je jeho žena pořád tak zamyšlená, zdála se mu smutná a to nechtěl.
Nevěděl, jestli neudělal něco špatně nebo ....bůchu můj, aby snad nebyla nemocná.
„Nedělej si starosti, nic mi není.“ Barča nemluvila moc přesvědčivě. A s Jimmym si nelhali.
Alespoň do teď.....