Podobnost čistě náhodná -kapitola 57.

„Do háje!“ zaklela Alexandra Slimáčková, když na ni z plechu zíralo něco mezi zubařskými kleštěmi a štípačkami na drát. „To si ty kráčmery zroztleskávačský musely vymyslet zrovna narozeninovej dort ve tvaru kadeřnických nůžek? Nemohl to být třeba hřeben nebo fén na vlasy? S tím bych si snad poradila, ale dort jako nůžky, kdo to kdy viděl?“
Saša znechuceně pohlédla na tři nezdařené výtvory. Což o to, o ty chcípáčky z křehkého piškotového těsta se děcka v děcáku poperou. On si i Zajíček něco uchytí. Po Sašiných buchtách je neustálá poptávka, ale kadeřnice Venuše Umáčená své čtyřicáté narozeniny hold oslaví bez dortu!
„Kašlu na to! Upeču obyčejné piškotové rolády!“ Rozhodla Saša.

„Amálko, nemáš doma ještě nějaká vajíčka?“  houkla Saša přes plot na sousedku, která právě odhrabávala sníh.
„Doma už ne, dala jsem ti všechny. Možná v kurníku už zase nějaká  budou.“ odpověděla Amálie a opřela dřevěné hráblo o domovní zídku.
„No, ty slípky, chuděry asi už protočí voči v sloup, když tě uvidí vcházet do kurníku zase s košíkem!“  zamumlala naštvaná  Saša, spíš sama pro sebe.
Do dalšího pečení se jí už vůbec nechtělo.
Co už se jen napekla dortů, nejrůznějších tvarů a velikostí! V celém děcáku snad nebyl jediný kluk nebo holka, kteří by se neradovali z mistrovského díla své oblíbené paní kuchařky. Jenže dort, ve tvaru kadeřnických nůžek, pro Venuši Umáčenou, to je prostě úkol takřka nesplnitelný.To snad musí pochopit úplně každý.

Vajíčka nakonec dovlekla ze svého minimarketu prodavačka Božka Halířová a tak  Saša stvořila, pro jistotu, hned šest pohledných, piškotových rolád.
Tonda dorazil z práce o trochu dřív. Slíbil, že pomůže dobroty přenést do hospody  "Na růžku", kde měla ta sláva vypuknout.
Nasoukal se do svých milovaných tesilek  a vyrazil k sousednímu domku. Tam si už tým roztleskávaček  obdivně prohlížel výsledek Sašina celodenního snažení.
„Dámy,  tak mě napadlo,“ rejpnul si Tonda s plnou pusou. Nepovedené dortové nůžky v něm rychle mizely „Co kdybyste ty rolády rozkrájely na  malé kousky? Mohly by to bejt jako natáčky, né?“
Saša po bídníkovi šlehla pohledem. Na podobné vtípky nebyla naladěná
„Příště si najděte jinýho troubu, kterej se bude patlat s dortem, já končím!“
„Hele, Sašo...nebuď labuť, dyť nás máš ráda. Ty si ta nejlepší cukrářka a dortovačka, co znám. To vůbec nevadí, že se ti ty pižly nepovedly.“
Tonda, opatrně našlapuje okolo Saši.
„Vyhnile! A tebe mám taky dost! Co se vrtíš, co se kroutíš...tak to vyval!“
 ƒ„Sem si tak myslel, že bysme šli jako s tím trendem nebo jak se to řiká. Co myslíš, Sašo?“
„S jakým trendem? Co to meleš?“
„No, co prsa?“
Saša zazmatkovala a  rychle se podívala do výstřihu. Všechno v pořádku.
„Ne, tvoje, ale dortový!“ hlesl Tonda a zamrkal na Sašu. Viděl to gesto  ve filmu pro pamětníky a zabralo to.
„Ty myslíš prsa jako dort? Pro Venuši? A jinak jsi Toníčku zdravej, jo?“
Tonda si honem strčil do pusy ještě jeden kousek nůžek a se škatulí "natáček" vyrazil do hospody.

Ale co by Saša pro chlapy neudělala. Dokonce i vejce koupila, protože by je Amálka už asi musela vysedět sama.
„Chlapi praštěný.“ brblala Saša nad starými recepty.
„Vymyslí si bejkárnu a Sašo, udělej! Copak tady najdu recept na dortový kozy?“
Přesunula se ke kompjůtru, naštěstí byl zapnutý a vyťukala: DORTY.
„No, to sem si myslela. Samej Šmoula, Nemo a princezny. Jestli já nemusím do těch hambatejch stránek...“
Saša najela myší na vyhledávač a zadala: PRSA SE ŠLEHAČKOU.
„Panebože,“ rukou honem zakryla stránku a rozhlédla se jestli jsou záclony zatažené. Kdyby tak někdo z ulice viděl co si prohlíží. To by bylo drbůůů. Ani pomyslet na to nechtěla. Opatrně odtáhla ruku od obrazovky.
„To snad ani neni možný, že by někomu něco tak obrovskýho narostlo.“ Saša byla v šoku a bylo jí jasné, že tudy cesta nevede.
Zkusím prostě: DORTY PRSA.
„A hele, jsou tady a pěknýýý“ Saša pečlivě prostudovala recept. „Dyť na tom nakonec nic není. Jako by jim nestačily ty rolády. Jako obláček, takový nadejchaný se mi nepovedly ani na svatbu strejdy Fanouše. Von to sice taky neocenil, jak by taky moh', ženil se potřetí a to už se na dorty nekouká, ale krásný teda ty rolády byly, to jo.“
Saša vytáhla srdcovou formu. Když upeče korpus ze srdce, pak to rozřízne vejpůl a otočí, budou kozy jako vozy.

„Tak jak? Sašeno, máš?“ Tonda strčil hlavu do dveří a očima zašmejdil po kuchyni.
„Neboj, budou. Jsou v troubě, ale to ti řikám, blbější nápad ste dostat nemohli.“
Vyhnil se zašklebil a střapatá hlava zmizela. Saša slyšela, jak si venku pohvizduje svou oblíbenou "Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš..."

Srdce se povedlo a i operace proběhla hladce. Na stole ležely dvě ňadra, zatím jen v piškotové podobě.
Teď přišla Saši chvíle. Rozválela marcipánovou hmotu, pěkně na tenko. Úplně jako kůžička, pomyslela si a pokryla prsa sladkým potahem. Bradavky z tmavší hmoty byly jako opravdové.
Poodstoupila od stolu a kriticky si prohlídla poprsí.
Byla spokojená. Zrovna jak ty moje, pomyslela si.

„Vyřiď Tondovi, že TO u mě má, ať si přijde“ zavolala Amálce a honem položila mobil, aby se radši moc nevyptávala.
Tonda se přiřítil během chvilky.
„Tak mi je ukaž,“ žadonil a mlsně zaostřil na vybouleninu pod utěrkou.
Saša nadzvedla lajntuch.
„Tý vole, to sou dudy,“ vydechl Tonda.
„Dej mi je do ňáký krabice, aby se nesplácly a já si je hned vodnesu...Sašo, máš to u mě, díky.“ volal a už mizel i s krabicí od banánů za svými kumpány do hospody.

„Voalááááá,“ Tonda Vyhnil odkryl víko krabice a všichni ztichli.
„Bezva, můžu si šáhnout?“ Štefan byl jako v tranzu.
„To tedy né, nikdo je vomakávat nebude!“ přirazil Tonda nekompromisně víko.
„Hele, nechtělo by to...no....nějak je jako voblíknout?“  Štefan se nemohl zbavit těch bradavek před očima.

„Jak jako voblíknout?“
„Jo, ty myslíš jako nějakou kozenku, že bysme na to navlíkli? To není vůbec blbý, že jo?“  Tonda byl viditelně z dortu rozjařen.
„No, ale kde vememe tak velkou podprdu?“
„No, pánové, žádnej strach. Jak sem byl pro tady tu nádheru,“ láskyplně popleskal krabici „Viděl sem u Sašenky na dvorku zrovna tudle akurátní velikost...takže, jdu na lup.“

Tonda a Štefan se plížili k domku, kde bydlela Saša, skoro potmě.
„Hlavně, aby to prádlo nesebrala, to bysme byli v kelu,“ modlil se Tonda.
„Nesebrala, visí tu a hned dvě! Tak kerou?“
Štefan by vzal krajkovou, Tondovi se líbila vyšívaná. Vzal radši ze šňůry obě.
„Pro jistotu.“ vysvětlil a už pádili zpátky k banánové krabici.
„Počkej, ještě je nevoblíkej...jenom se ještě mrknu,“ zaslintal Štefan.
„Dej pokoj, nečum a podrž tady to ramínko,“ strčil do něj Tonda a všemi silami a opatrně, aby tomu zázraku neublížili, navlékli podprsenku číslo pět na největší prsa, která kdy v životě kdo v  Senochrupech viděl na vlastní oči.


Salónek byl už připravený. Servírka Bláža mu věnovala nemalou pozornost. V zaprášených prostorách půdy vyhrábla škatuli s krepovými ozdobami. Třásněmi a řetězy ověsila co se dalo. Na sražené stoly natáhla bílé ubrusy a na každý dala cedulku "reservé".  Ve výčepu narazila nový sud piva.

Tonda se nemohl dočkat večera.
„Hele dáme tam takovej ten nápis. V tý angličitině, aby bylo vidět, že tady nejsme žádný vesnický buroši, co řikáte, klucí? Rači to udělám sám.
Jo a taky bysme měli zpívat. No, tu narozeninovou: "Ši-vi-jo-ši-vi-jo" Jasný?“


Venuše Umáčená plakala. Těžko říci, zda smíchem nebo dojetím.
Přátelé, dárky a ........"natáčky" a zlatý hřeb večera, Saša zalapala po dechu, jak zahlédla své spodní prádlo:

ŠI-VI-JO  ŠI-VI-JO  ŠI-VI-JO!!! z dortu ve tvaru ňader s opravdickou podprsenkou tryskala fontána světel.
Nad hlavou se všem pohupoval nápis:
HO-PPY  KU-JU MILÁ VENUŠE PŘEJÍ SENOCHRUPY a Tonda Vyhnil.