Podobnost čistě náhodná -kapitola 58.

"Dežo, ty kůža lína, šak ti říkam, makat pudeš! Táá zrzavá maškara z tej sociálky mňa urážať  nebude! Žé děcka do školy nechodí,  učíme ich krasť jakési kanále a že nevidí, jak ty do roboty chodíš."
Jolana křičí hned mezi dveřmi. To předvolání na sociálku jí pořádně nastartovalo.
A ještě k tomu musela do vedlejší kanceláře. Kdyby tušila, že si Helena Vetešníková tuhle příležitost nenechala ujít záměrně, byla by vzteky ještě nepříčetnější.
"Šak pravdu má v témto, ta megera jedna rozčepýřená, kdy já ťa naposled' viděla do roboty chodit?"
Dežo mlčí. Nejspíš roky počítá.
"A nelemcaj to pívo, ať to z tebe na tom pracáku netáhne..sice tam tu přepážku zasklenů majů, ale z tebe to táhne jak z putyky. A vypláchni si hubu francovků a mazej," zahartusí Jolana.

Dežo vyvalil oči.... hlt piva mu zaskočil v krku..... hlasitě se rozkašle. Dvě velké Jolaniny herdy do zad, ho vrátily do života. Neutopil se. Zděšeně po očku sleduje naštvanou ženu stojící ještě v kabátě mezi futry.
"Sa nic neboj, zítra tam dójdu."
"To tedy nééé, ty půjdeš hned dnéska, lebo ťa tam sama dovédůů a ostudu ti urobím! A to ti povedám,  večeřu nedostaneš a až budeš chtít pivo kůpiť, tak budem dělat hluchů jak pařez, to ti povidám! Nezapomeň, že splácet byt musíme.....jinak pod most ty pojdeš ....mňa s děckama by  Marienka určitě k sobě vzala. A ty co? Chceš snaď o Imroška přijít? Tož sa pěkně oblékni a mazej!"

Dezidor Gajdoščák sice ještě chvíli cosi namítal, ale postavit se na odpor rozjeté Jolaně, to opravdu neriskoval. Oči jí plály spravedlivým hněvem a Dežo se právem obával toho, že všechnu tu zlobu, místo té zrzavé nádhery ze sociálky, slízne on. To radši na ten pracák dojde. Beztoho tam pro něj žádnou robotu mít nebudou. Jolana dá zas na chvíli pokoj. Kdyby ale tu důru jednu nenechavou měj po ruce, ukázal by jí na koho si to dovoluje.


Pouhé dvě zastávky autobusem a malinký kopeček na závěr. To je vzdálenost, kterou musel Dežo překonat, než dorazil k úřadu práce. Ta cesta, mu ale trvala neskutečně dlouho, jak moc se mu tam nechtělo.
No,nic naplat!
Řada nakonec přišla i na něj. Když se po hlasitém pípnutí na velké obrazovce objevilo i jeho číslo, Dežo se  hlasitým povzdechem nadzvedl ze zahřáté židle a neochotně zamířil ke dveřím.
"Dobrý deň." pozdravil zkroušeně a nasadil ublížený výraz.
"Du se na jakůsi prácu optať."
Paní na druhém konci stolu ukázala na prázdnou židli a Dežo se poslušně usadil.
"A jakou máte o práci představu?" zeptala se.
"To kebysom veděl tak sem nechodim. Zedníka robit  nemožu, to bych sa nenarovnal, záda mám v čudu. Ten išias mňa taky proháňá.Vyučený nejsem, já do pomocné školy chodil celých šest let. Dyť já tam nepatřil, ale to vite, tenkrát nás tam hnali šecky. Ale podepsat sa umím, to zas jo. I jména děcek si pamatuju, to moja stará, Jolana, ta má ještě o rok vic, to  je chytrá ženská. Já bych nejradšej nějaků prácu v teple, v sedě, abych sa nenadřel, to víte, sů starý, nemocný a makat mosím, byt splácet, jinak pod most nás vystěhujů.To by nám potom Imroška zobrali. Taký malý pekný chlapeček, opálený, voňavý, Jolana ho olejíčkem maže."

Dežo záměrně vykreslil svou negramotnost daleko černěji než byla. Kdo by zaměstnal starého černého nevzdělaného cikána? Za chvíli odsud vypadne a zase se uvelebí na svém oblíbeném kanapi, ze kterého ho už nikdo nedostane.
To se ale spletl.
"A víte, že máte vlastně štěstí?" zaradovala se úřednice a vytáhla ze šuplíku štos papírů.
"Zrovna dnes jsme dostali nové poptávky po dělnických profesích. Pomocného zedníka jste říkal, že dělat nemůžete, ale tohle by snad šlo.
"A teda, jaků tu prácu máte?"
Dezidor byl v šoku. Kdyby se uměl proměnit v myš a prokličkovat ven, neváhal by ani okamžik!
"Po-pe-lá-ře?" vykřikl ještě vyděšeněji, když před něj paní z úřadu položila jeden z papírů.
"No to pani teda nevim.To jako auto řídit budu?" těžce polknul.
Paní z druhé strany jen spokojeně zavrtí hlavou.
"Ne,ne, žádný strach, řidiče už máme, toho jsme přijali nedávno, vy budete stát vzadu na stupačce."
"Ale vzadu je zima..... a pořád skákat dolů a nahoru, jak cvičená vopica.....no jo, ale kdybych platit byt nemusel....tak bych jen tu prácu v teple vzal.....já teda v sobotu na směnu dojdu....Jolana by mě do modra domlátila, kdybych bez roboty domů došel" mumlal a odpotácel se ven z kanceláře.
Celou cestu domů byl Dežo v šoku. Nemohl uvěřit tomů, že bude skutečně pracovat.

Před dveřmi jejich bytu Dezidora smutek opustil. Musí se tomu postavit čelem. Když vstoupil do předsíně a prodral se houfem jejich i sousedovic dětí, postavil se hrdě před Jolanu a po chlapsku zavolal:
"Tak sem doma, stará, dnes navař ,napeč, budě sa slavit."
"Co ti hrabe Dežo, lebo ťa kopnul kůň? Že tys robotu sehnal?"
Dežo se naparoval jako páv
"Jolanka, dyk prácu mi dali, na tom pracáku. No, já teda chtěl něco v teple, v sedě, ale majů  len u popelářů, ale já sa vypracuju a možná i něco taky domů donesu.  Však nevíš, co všechno gádžové vyhazujů? Klidně celů obývačku, dývýdý, aj televizu.  A koberce jako nové, to by sa nám též hodilo a sociálka by sa zůvat mosela a né, že tu v těch jehlách lozit bude,  pěkně na chodbě sa zuje to ti povídám."
Jolana byla štěstím bez sebe. Konečně se na ně štěstí usmálo.

"Dežo, abys veděl, já som na tebe pyšná, jak ty si starostlivý. Hned na děcká myslíš, aby jim na nohy teplo bylo a neboj až koberec bude, to já uhlídám, aby sem nelozili ty důry v botách, od svinca zvenku zašpiněných. Ale aj ty sa zůvat buděš. A to děckám bačkory kůpíme za první tvoju výplatu a za druhou mi kůpiš novů práčku. A třeba nějaků práčku najděš a ušetříme. Teda Dežo, já mám taků radost, že prácu máš asi modlení pomohlo. Jinak teda nevím, že takové štěstí nás našlo. Si černej až si modrej a podívejme, prácu si dotál. Du ti upéct mramorovů bábovku, tu ty rád a děckám taky necháme, i když by nařezat zaslůžily.
Jolana se radostně zavrtěla v pase, rozvlnila svá obří ňadra a sevřela  Dezidora do mohutného objetí.