Podobnost čistě náhodná 20- Čert ví proč

Malá Hroudička byla strachy celá zelená. Už od rána jí bolelo břicho a od maminky se nehnula ani na krok. "Kde je táta?" ptala se a pokukovala po dveřích, které se ne a ne otevřít. "Kdyby tady byl, určitě by mě zachráááánííííl" bědovala.
"Neboj, určitě přijde" utěšovala holčičku Marta Hroudová. I ona stále častěji pohlédla na hodiny. Kde jen ten Hrouda může být? Mikuláše není každej den. Dřív doma taky nikdy nebyl, ale to ještě jezdil kamionem. Ale teď, co se usnesli (teda Marta se usnesla), že bude Hrouda "žena v domácnosti", měl by si na takové události udělat čas. Hrom, aby ty chlapy bacil.

Mezitím Maroš, narvaný do kožichu prožraném od molů, vyráběl narychlo ve sklepě lopatu na "zlobivý děti". Na spodek lopaty přivařil kolečka z nákupního vozíku a zkusmo popojel lopatou kupředu. Šlo to výborně. Obmotal se řetětem a narazil si paruku od tchýně. "Vlasy" měly fazonu ala pudlík a blikací rohy se na nich náramně vyjímaly. Ještě začernit hubu a Marián Hrouda byl k nepoznání.
Když vystoupal ze sklepa, jako první zařvala paní Formánková, která se vracela z procházky se psem. "Fuj, to sem se lekla, myslela sem, jestli nejste ten, no ňákej recidívista, kerej znásilňuje ženský! Málem sem na vás pustila svýho psa" Maroš se podíval na maličkého pejska, který se schovával v rohu, tak daleko, jak jen vodítko dosáhlo a na Formánkovou, kterou dřív přejede auto, než jí někdo znásilní.
Omluva nepomohla a ještě před domem bylo slyšet nadávání staré Formánkové. Marián se rozhlédl a vyrazil. Měl sraz s klukama z kamionu. Alespoň si něco přivydělá. Minulej rok si prej kluci vydělali každej tisícovku. Karel bude Mikuláš, Oťan anděl a Hrouda čert. Snad si Oťan sehnal ty křídla, je to pitomec, ale správňáckej, pro srandu jak dělanej.

Dorazil na místo včas a lopata mu vypadla s řinčením z ruky. "No pánové, to je bomba" hlesl obdivně. Jeho kumpáni se opravdu vyznamenali. Mikulášský oblek si Karel spíchnul z prostěradla. Na tom by nebylo nic, kdyby ho jeho bejvalka kdysi neukradla v nemocnici. Takhle měl Mikuláš zepredu i zezadu modré pruhy s razítkem OUNZ.
Oproti Oťanovi, to ještě byl čajíček. Průsvitná košilka prozradila, nejen svalnatou hruď andělíčkovu, ale i vytetovanou mořskou pannu, chlupatá prsa a ....panenkoskákavá, Hrouda poznal biřmovací čepičku Oťanovy dcerky. Za uchem mu plála prskavka. To nejhorší teprve přišlo. Oťan se otočil pro košík na sladkosti a Marián uviděl blikací křidýlka na andělských zádech. Blikala červeně, žlutě, zeleně a zase červeně, žlutě, zeleně....

"Máte ty adresy, kam jdeme?" zeptal se Hrouda, v naději, že skočí do tří domácností a v klidu to zabalí. "Jasan" Oťan vytáhnul seznam dlouhý jak tejden. "Vyrážíme, pánové" zavelel Karel a omotal si okolo pasu lesklý vánoční řetěz a zapálil si cigáro. Marián ani nemusel hudrovat, vyřvávat a řinčet. Mohli jít potichu jako myšky, stejně byli nepřehlédnutelní. "Vidíš to? Ten vůl bliká jak semafor" Karel řval smíchy "Postavit se do silnice, tak zastaví i auto!"
Ještě, že už je tma, pomyslel si Hrouda.

"Ták, ještě dva baráky a máme to "Oťanovi se už leskly trochu oči a na děti dělal: "bubububu, já jsem hloznej anděl"
Popošli tmou a najednou...."Au, auvajs" Mariána někdo zatahal za ocas "No, co je?" otočil se a tam parta výrostků.
"Hele, Mikuldo, dej sem ňáký pití" ozval se jeden ke Karlovi.
"Jo, naval, nebo aspoň cígo, jo?" přisadil si další a začali obstupovat Maroše, Oťana a Karla.
"Já ti dám flašku nebo cígo, to uvidíš" naštval se Maroš a vyrazil s lopatou na kolečkách. Oťan se rozmáchnul levačkou s mořskou pannou a Karel se rozeběhl, ale zamotal se do prostěradla a padnul k zemi.
To anděla dožralo:"Kamaráda mi mlátit nebudete, to teda ne!"
Začala bitka. Netrvala dlouho a kouzelná trojka z ní vyšla vítězně. No, vlastně, jak se to vezme. Marián přišel o ocas, zlomilo se kolečko na lopatě a řídkej kožich byl natrženej. Paruka spíš afro, než pudl. Oťan dopadl hůř, biřmovací čepeček ztratil docela a upadlo mu jedno křídlo. "Smradi, urvali mi i ramínko!" Jenom Karel zůstal celej. Jo, holt se dřív dělalo všechno z lepších materiálů a taky, když někdo leží na chodníku zamotanej do prostěradla, tak se moc neroztrhá.
Košíček dopadl jako v té písničce "Šla Nanynka do zelí".
"Takhle už k nikomu nemůžeme," Karel si popotáhnul prostěradlo a obhlídnul kamarády. Urvané křídlo na zemi ještě svítilo. "Hele, přidrátkuj mi tu peruť a de se, stejně to nikdo nepozná" pohodil plešatou hlavou Oťan. "Jak myslíš, ale vypadáš jako andělskej skínhéd" Karel uškubnul z mikuláškého plášťo-prostěradla pruh látky a omotal andělovi holou hlavu. "No, to je lepší, teď jsi anděl Mohamed" smál se Hrouda a snažil se ve tmě najít čertí ocas.

Ještě je ale čekala poslední návštěva. "Kde to je? Dyť tady už snad nikdo nebydlí." Trojka se vlekla až skoro za město. "To je nějakej statek, ne? Poznávám vůni domova" Oťan nasál siláž. "Puch jak vod ropuch" ulevil si Mikuláš.
Začali cinkat, chřestit a strašit. "Ať ví, že sme tady" Marián potmě nasahal roh nějaké zídky. "Bacha...." Ty vole, do něčeho sem spadnul, ježkovy, to je močka a teplá! Ble! Fůjtajbl."
Dveře schátralého domu se otevřely. "A už jste tady, slyším dobře, ten čert je jako vopravdickej. Oťan se otočil. "A co todle, vašnosto?" Sdrátovaná křídla blikala jako na diskotéce Michala Davida. "Pojďte dál" zval je mladý muž a dveřmi proniklo světlo ven. "A víte co? Venku to bude lepší, takový jako přirozený, myslim..." Z Hroudových kalhot se v té zimě jen kouřilo. Opravdu to vypadalo jako v pekle. Smrad a teplíčko.

Když Maroš přišel domů, Hroudička už spala. Položil na stůl dvě stovky, které jako čert vydělal a potichoučku zamířil do koupelny. Smyl ze sebe špínu, nalil na sebe Martinu voňavku a po špičkách se vplížil do ložnice.
"Tak pojď, ty Ďáble" ozvalo se z Martiny strany postele. Rozsvítil.... "Volal Oťan s Karlem, prej jste dostali pěknou nadílku.....Co je to za smrad? Vy jste byli v kravíně?" Marta nasála ještě jednou:"No Maroši! Ty ses voněl mým parfémem! Víš co stál? Já si dávám kapku za ucho jenom když někam jdeme! A že my nikam nikdy nejdeme!"
"Marti, já ti koupím novou voňku, stejně to byla malá flaštička" Hrouda smrděl jak navoněnej kravín.

Hned ráno se Maroš navlékl do zbytků kožichu a skočil k Hroudičce na palandu."Ble ble, ble, kde je ta holčička, která včera čekala na čerty? Kde je?" Hroudička vypískla. Tátu poznala hned. "Tatíííí, ty nejsi čert, čerti maj' vocásek a rohy. Ale maminka včera říkala: čert, aby toho tátu vzal. A nevzal, viď?" Hroudička tátu objala okolo krku." Jé, ty voníš. Trochu jako mamka a trochu jako kravátko!"
"Čert určitě ví proč" Hrouda spiklenecky mrknul na Martu, která jen protočila panenky.
"Nevím jak čert, ale já vím docela jistě, že ty dvě stovky jsou tak akorát na snídani a nový Chanell č.5 mi určitě přinese Ježíšek, viď tatínku?"