Podobnost čistě náhodná 21- Záskok

Buch! Buch! Buch! Ozve se na dveře Vyhnilovic domu. Amálka vklouzne do papučí a se strachem v očích pospíchá ke vchodovým dveřím. Ještě, aby to tak byla nějaká ta "evakuace"!
Alexandra Slimáčková, kuchařka ze zdejšího děcáku, vlítla do domu jako skutečná vlna tsunami. "Musíte nás zachránit, jste naše poslední naděje," křičí, sotva dechu popadá. "Vybouch nám čert!"
"Kde?" zděsí se Amálka a hned se shání po manželovi, který se zbůhdarma povaluje na gauči.

"Honem, volej hasiče!"
"Nééééééééé, nikam nevolej!!!" vysvětluje rozčílená Saša. "Zajíček to měl dohodnutý, ale čert si zlomil nohu a Mikuláš ho veze na pohotovost. Nikoho jiného nemáme a dost to spěchá. Už tam vlastně měli být. "Zadýchaná Slimáčková sepne ruce: "Pomozte nám, prosím, kvůli těm díťatům nebohejm. Vy Tondo i ten váš kamarád z drůbežárny"
Tondovi se nechce z tepla domova ani z proleženiny na otomanu, ale Amálka se odbýt nenechá. "Antoníne, to je vlastně tvoje občanská povinnost. Byla na tvá bedra vložena důvěra a ty nesmíš zklamat! Mysli na ty chudáky děti!"
Tonda dokázal myslet jen na svůj oblíbený seriál o který přijde, ale přesto si navlékl na trencle s kytičkama tesilky, nazul bagančata a zamířil na náměstí pro Štefana.
Alexandra zatím doběhla domů pro pytel s kostýmy, který měla od loňska v úschově a začali je spolu s Amálkou rozkládat po obýváku.

"Tak šup, šup!" zatleská Saša, sotva Tonda se Štefanem vběhnou do domu. Převlíkat a fofrem! Sama se ujme organizace celé akce a na překvapeného Tondu cpe černý, huňatý kožich.
"Jo, jo, to bude dobrý!" brblá sama pro sebe, když se mu snaží natáhnout o dvě čísla menší kalhoty z černého leskyma přes jeho kulaté břicho. Gatě praskají ve švech a Tondovi lezou oči z důlků. "Vydechnout a zastrčit pupek, a teď... nedejchat!" zavelí Slimáčková rázně. Kdyby měla po ruce svou velkou vařečku, určitě by ho s ní majzla. "Konečně gatě vyjely přes pupek. Bylo vyhráno!
"Ještě ocas! Ten je pravej, z vola!" vysvětluje hrdě, zatímco se jej velkým spínacím špendlíkem, zvaným sichrhajcka, snaží připevnit k zadní části kalhot. Tonda bez přívodu kyslíku začíná pomalu modrat! Špendlík ne a ne projet pravou nefalšovanou volskou kůži. Ještě jeden pokus a hotovo!
"Jaúúúúúúúúúúú" Šílený řev se rozlehne po celém domě. Tonda poskakuje po kuchyni s rukou připlácnutou na propíchnuté zadnici a srdceryvně kvílí. Hlavní je, že už zase dýchá!!

Když ho Slimáčková dožene, nasadí mu červenou paruku, ze které vyčuhují černé zatočené rohy. Zřejmě byly kdysi součástí stejného bejčka, kterému patřila i oháňka. Pak už jen natřít obličej černým krémem na boty a peklo by bylo pyšné!

Mezitím Amálka rovná stříbrný kříž na vysoké bílé čepici, která zdobí Štefanovu hlavu. Kostým mu padl jako ulitý, sněhobílá paruka a bohatý pěstěný vous nebeskou nóblesu dostatečně podtrhují. Ještě berličku omotat alobalem a může se vyrazit! Amálka dodělává poslední úpravy a Alexandra, na dvoře startuje své auto. Motor řve jak šílený, ale kola se netočí! S tím nikdo nepočítal!
"Co budeme dělat ?" zvolá Slimáčková zoufale. Proti Saše se dnes spikli všichni čerti. Poprvé za celou dobu ztratí nervy a je jí do breku. Už se hodně připozdívá a celá mikulášská expedice je v ohrožení. "Hustone, máme problém" Apollo 13 byla procházka rájem.
To by ale nebyl Štefan, aby něco nevymyslel.
Za pár minut už jeho milovaná motorka stojí na dvoře. Záchrana celého lidsva je na dosah! Štefan vyprsí pyšně hruď se svatým křížem, ležerně odfoukne sněhobílou ofinu z čela a ukáže na svůj stroj: "Nastupte přátelé, je čas na zázrak!"
Amálce se podlomí kolena a jen těžce lapá po dechu. Dýchej, Amálie, dýchej, přesvědčuje sama sebe. Ještěže pro ni není místo! Musela by předstírat náhlý záchvat malárie. Alexandra naopak zářila štěstím. Svatému Mikuláši vlepí hubana mezi ofinu a plnovous.

"Tak nasedat!" zavelí Štefan a usedne na místo řidiče. Amálka vrhá soucitné pohledy na Alexandru Slimáčkovou, soukající se do červené sajtkáry. Tonda se vrtí na sedadle za Štefanem jak pytel blech. "Seď klidně! Šťoucháš mě do žeber!" okřikuje Štefan kamaráda a opět odfrkne kadeře z očí."
"A co helmy?" špitně Amálka. Nikdo jí už nevěnuje pozornost.
Tonda si narazí paruku s rohama pořádně na hlavu, aby mu v zatáčce neuletěla a sykne bolestí. "Nevrť se ti říkám, zničíš mi róbu!" Štefan začíná být nervózní. "Seď v klidu!"
"S propíchnutou prdelí to půjde dost blbě! Nemyslíš?" vzteká se nabroušený Tonda. Pak o trochu klidněji dodá: "Zlato, podej mi můj vocas."
Amálie strčí do sajtkáry svatou berlu a podá čertovi kravskou oháňku, aby se cestou nezamotala do kola. Pak ještě zaběhne do chodby pro vycpaný pytel ze kterého vyčuhují dvě dětské nožičky s botičkama. Morbidní výjev v ní vzbudí lítost.
"Amálko, zavolej Zajíčkovi, že už jedeme a ať nachystá anděla. Kostým je připravený v hale." Alexandra podá ženě stojící opodál lístek s telefonním číslem a ponoří se hlukoko do útrob sajtkáry.
Amálie políbí svého hrdinu na tvář, setře ze svých rtů zbytek krému na boty a rozpačitě zamává.
Start povolen!

Do děcáku to není daleko. Ještě že tak, protože jinak by Štefana musel ředitel Zajíček vysekávat z kostky ledu. Mikulášský kostým ho rozhodně nezahřeje. I přes hluk motoru by mohl Tonda slyšet drkotání Štefanových zubů. Ten ale nevnímá nic jiného než každičký kamínek na cestě i sebemenší výmol do kterého motorka vjede, aby mu byl stále připomínán potupný střet obřího spínacího špendlíku s jeho zadkem. Ta bolest je čím dál silnější. Tonda cítí jak mu jedna půlka zadnice natéká, možná i oddumírá. Už slyšel tu hanbu ve vsi: "Tonda Půlprdel" Ještě pár kilásků a jsou na místě!

Konečně se před nimi objevuje velká osvětlená budova dětského domova.
Ředitel Zajíček vybíhá na dvůr a nervózně ukazuje na hodinky.
Hned v závěsu za ním se drží údržbář Pepa v andělské róbě. Stojí tam celý v bílém. Zlatá vlnitá paruka mu sahá do půli zad. Nad neoholenou tváří se kinklá plechová svatozář zabalená do zlatého pozlátka a malá křidélka, bohatě posypaná peřím z polštáře, padají v jednom kuse na stranu. V dlouhých krajkových šatech vypadá spíš jako odložená nevěsta než jako anděl, ale na úpravy už není čas.
Zajíček odlupuje ztuhlého Mikuláše od řidítek, rovná mu nohy v kolenou a prsty sevře okolo berle. Po chvíli už stojí bez opěry.
A čert s propíchnutým zadkem a prasklými gatěmi, ze kterých vykukují květované trenky, pomalu dopajdá až k domovním dveřím.
Nadílka může začít.