Podobnost čistě náhodná 37

„Řekni Málčo, že se to nestalo! Že sem ten zatracenej balón do naší brány nečutnul !“
Antonín Vyhnil odmítá pohlédnout pravdě do očí. „Stalo, Toníčku, stalo, a viděla to celá vesnice. Radši, abys pár dní vůbec nevycházel za humna.“
Amálka dodnes tu ostudu nestrávila. S povzdechem připlácla manželovi na čelo hadr namočený do studené vody a s gestem velké paní odkráčela ke sporáku postavit na silnou kuřecí polévku. 
A takyže měla proč. Narozdíl od nevydařeného zápasu se sláva  místních roztleskávaček roznesla po širokém okolí. Zdálo se, že od teď budou senochrupská děvčata zvána na všechny akce, včetně schůzí dobrovolných hasičů, aby vyplnila pauzy nepřekonatelnou kulturní vložkou.

Nový rok nepřinesl pouze Tondův bolehlav a Amálčinu radost z velkého uměleckého úspěchu. Do chalupy Vyhnilů zavítaly taky velké obavy. Koncem týdne k nim dorazí sociální pracovnice, aby prošetřila jejich rodinné poměry.
„Nevíš Amálko, co tu ta paní bude jako vyšetřovat?“ Tondovi to nejde na rozum. Možná by měl přerovnat půdu, aby to harampádí nebylo tolik vidět. Taky uhlí ve sklepě by mělo být na úhledné hromadě a z uskladněných brambor by měl olámat klíčky. Tonda  dumá co by mohl ještě vypepšit. Nakonec přitloukl pár vylomených planěk u starého plotu, do dřevěné kůlny strčil děravé necky, které se už dlouho válely na dvoře a vykoupal psa Punťu.
Amálka vysmejčila každou světnici. Na radu svých přítelkyň  upustila od záměru nachystat pro děti  pokoj v podkroví, do kterého před časem Tonda se Štefanem dovlekli šílenou rozvrzanou almaru a starý oprýskaný regál.
Děti dostanou prostorný pokoj hned za obývákem. I se zařízením vypomohly kamarádky. V každé domácnosti se našlo něco nevyužitého a tak  v zeleně vymalovaném pokoji s dvěma malými okénky, stojí starší dřevěná palanda a zachovalá válenda na nožičkách s velikým peřiňákem.
U zdi jsou dvě skříně, prosklená knihovnička a velká skříňka. Silonové záclony, závěsy s kytičkami a hračky z Antonínova dětství, dodaly celému pokojíčku ten správný nádech. Amálka je spokojená.

Koncem týdně zaparkovala sociální pracovnice, Zdena Vostrá, svého malého Fiata vedle senochrupského koloniálu.
„Dobrý den. Hledám dům číslo 13, manželé Vyhnilovi. Můžete mi prosím poradit?“ zeptá se usměvavé korpulentní ženy za pultem.
„Vyhnilovi bydlí u námeští, hned za kašnou. Najdete to snadno, běhá jim po dvoře strakatý chundelatý psisko, které vyhrál nedávno Tonda v tombole.“ odvětí prodavačka, aniž by přestala do dřevěného regálu vyrovnávat  plechovky s kočičím a psím žrádlem.
„Děkuji za informaci, snad to najdu.“ odvětí Zdena. Prodavačka postaví do úhledné řady posledních pár plechovek a důvěrně pohlédne na Zdenu. „Je to malý domek s rozkopaným dvorkem a plotem na spadnutí. I když ten vlastně nedávno Tonda opravil, má k nim totiž dorazit socka kvůli děckám, co si chtějí vzít do péče. Takže, když se dáte na náměstí, projdete okolo kadeřnictví a hned za kašnou doleva, tak ten domek nepřehlédnete. Nechcete banány? Právě nám je dovezli. Zaručeně čerstvé.“ pokračuje Božka, neboť to je právě ona, která nic netuše, podává Zdeně první informace o rodině Vyhnilových.
„Banány ne, ale vzala bych si dvě ty malé plechovky s kuřecím masem pro kocoura.“ odvětí Zdena s úsměvem, strčí plechovky do tašky a zamíří k autu. Stavení číslo 13 najde poměrně rychle. Amálka vybíhá ve starých  pantoflích a dlouhém šedém zimáku, otevřít velikou rezavou bránu. Zdena zajela na dvůr. Jen stěží vyprostila svou kozačku z blátivé břečky a chundelatý oříšek Punťa se jí zamotal pod nohy.

„Kafíčko si dáte?“ vyštěkl nervózně pisklavým hlasem Tonda Vyhnil, sotva za Zdenou zacvakly vchodové dveře. Drobný mužíček v hnědých manšestrákách a modré polokošili vylovil z botníku erární papuče pro hosty.
Hbitý Punťa využil příležitosti, protáhnul se Zdeně pod nohama a pohodlně se rozvalil na starém křesle u roztopených kamen. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Jindy by ho Tonda vyšoupnul zpátky na dvorek.

Amálka uvedla sociální pracovnici do vánočně vyzdobeného obýváku. Než stačila Zdena nabídku kávy odmítnout, postavil Tonda na stůl velký hrnek s nápisem "PRO BABIČKU" a Amálka před ni nesměle přisunula jablečný koláč se skořicí.
Zdena si prohlíží pokoj, její pozornost upoutá dlouhý stříbrný řetěz, připevněvý k látkovému lustru, na kterém jsou pověšené dvě červenozlaté koule. Nepřehlédne ani velkého sádrového  trpaslíka stojícího pod oknem.
„Zajímavá dekorace.“ pochválí Zdena trpaslíka s lucerničkou. Tonda se nadýmá pýchou: „Koupil jsem ho ve slevě, pro manželku k vánocům.“
Chundelatý Punťa mezitím opustil křeslo a zvědavě očuchává návštěvu.
„Punťo, to je fuj!!“ okřikne ho Tonda a směrem ke Zdeně prohodí „Asi cejtí ňákou čubku!“
Zdena jen zalapala po dechu a zaskočil jí kousek koláče. Amálka její udivený výraz zachytila včas. Vyskočila a uštědřila Zdence jednu pořádnou herdu do zad a rychle uvedla věci na pravou míru.
„Vy asi nemáte doma čubičku, co?“
I Tonda už poznal, že přestřelil.
„Proboha, to nééééééééééé! Jako že, že, že, ne že by jste byla ta...., jéžiš, fakt ne, takhle sem to nemyslel.“ koktal překotně.
Zdeně zacukaly koutky. Měla co dělat aby se nesmála. Před očima jí náhle vyvstala představa malého chlápka v kostěných brejličkách a v čertovském mundůru. Už jí bylo jasné, proč si ho děti v domově zamilovaly a čím si Tonda zasloužil pozornost ředitele Vlasty Zajíčka.
Na druhou stranu si nějak nedovedla představit Antonína Vyhnila v roli zodpovědného otce.
Rozhlédla se znova po pokoji. Všude bylo čisto a i přes nábytek a veškeré zařízení, dávno vyšlé z módy, působila domácnost Vyhnilových jako teplý a laskavý domov.
Opravdu zvláštní případ.

A pak to přišlo!Tonda si náhle všiml obří černé pavučiny, vlající nad hlavou ostražité sociální pracovnice. Visí si tu klidně jako divoká liána v pralese.
Tonda byl v šoku! Ta dlouhá černá potvora bude určitě příčinou toho, že šetření nedopadne dobře. Sen o velké rodině se jim zbortí jako domeček z karet. Celý jejich budoucí život je v ohrožení! Mozkové závity pracují na plný výkon. V Tondově hlavě se zrodil odvážný plán. Musí za každou cenu odpoutat  pozornost!
„Nechcete se podívat na svatební fotografii mých prarodičů?“ zeptal se a strčil Zdeně pod nos oválný rámeček se starou zašlou černobílou fotografií.
„Panenkosvatokopecká! Kdybych jenom věděl, kde má Amálka ten smeták? Rázně bych s tou černou příšerou zatočil!“
Zdena hledí na fotku. Ta podoba je opravdu neuvěřitelná. Až na kostěné brýle je Antoním svému dědečkovi  podobný jako vejce vejci.
Tonda využil pauzy, hrábnul pod malý konferenční stolek, kde Amálka ukrývá střapatou prachovku s dlouhou násadou.
Má jí! UF,... na chvíli se vyděsil, že ji při vánočním smejčení Amálka zastrčila někam jinam! Pevně uchopil držadlo barevných chlupů a číhal  na správný okamžik.
Teď, nebo nikdy! Zdena se naklonila k Amálce a podává jí obrázek zpátky.
Hup! Tonda s hbitostí Spidermana hupsnul do mezery u gauče a s vyplazeným jazykem, jediným pohybem strhnul pavučinu ze stropu. Prachovku i s černou zaprášenou liánou nechal elegantně zapadnout za gauč.
Aby zamaskoval stopy začal, s vítězným leskem v očích, natřepávat  polštářky za zády překvapených žen.
Konečně se usadil do svého křesla.
„To, aby se vám dobře sedělo!“ prohlásil sebevědomě, s pocitem, že odvrátil nedozírnou katastrofu.

„Sedí se mi u vás dobře, kafe bylo výtečné a koláč se vám taky moc povedl,“ pochválila Zdena opravdu výtečný zákusek a aby předešla další péči a přehnaným pozornostem, hned dodala: „Položím vám teď pár otázek.“
Z kabelky vytáhla zápisník a obrátila se směrem k manželům. Následovala řada více či méně osobních dotazů. Jak dlouho jste manželé? Co vás přivedlo k rozhodnutí přijmout děti? Proč jste se rozhodli pro sourozeneckou skupinu? Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s výchovou dětí? Co na vaše rozhodnutí říkají příbuzní a přátelé?
Odpovídají oba.Tonda i Amálka. A oba si dávají záležet.
Tonda vypráví i o Štefanovi s Pepanem, kteří se ochotně zapojili do příprav. Nezapomněl na radost svých rodičů, nad zprávou, že budou mít konečně vnoučátka.
Amálka nakonec zavedla Zdenu do nachystaného pokojíčku s květovanými závěsy. Na spodním lůžku palandy sedí obrovský medvěd v triku a teplých ponožkách. Zdena užasla podruhé! Vkus manželů Vyhnilových je ehm, ehm prostě netradiční.
Rychle odmítla pozvání na bramborový guláš a po srdečném rozloučení zamířila ke svému vozu.
Tonda jí galantně vyprovodil a dával pozor na Punťu, který chtěl nastoupit do auta. Ze střechy malého bílého fiata ještě vyhnal kohouta a smetl pár slepičinců.
Návštěva sociální pracovnice, hlavně jeho zásluhou, dopadla dobře. Alespoň on, Tonda Vyhnil, o tom byl bezpochyby přesvědčen.

Zdena Vostrá se v Senochrupech rozhodla vykonat ještě jednu, dlouho slibovanou návštěvu. Zamířila do hospody Na růžku. Chtěla s Blážou, svou bývalou spolužačkou z gymplu, poklábosit a trochu se na Vyhnilovy přeptat.
I přes veškeré informace, které získala z právě proběhlého šetření, nebyla schopná zaujmout jednoznačný postoj.
Snad nikdy ještě nebyla tak v rozpacích jako dnes.