Poklady ze Sběrného dvora epizoda III. - EXPEDICE TEHOV

Nadešlo první ráno našeho Velkého pěstounského vandru a probuzená dítka vplouvala do prostorné jídelny. O kuličky, mušličky i kroužky zalité mlékem byl neskutečný zájem.

Děti hned po dojedení, vybíhaly ven a rozprchly se po prostorném dvoře. Část jich okupovala zastřešené pískoviště, kde ve vyřazených kastrolech vařily pokrmy z vody, písku a trávy. Ochutnávka na štěstí nebyla povinná.

Zemanovic holčičky s naší Malenkou nedaly z ruky starý rozvrzaný kočár, který díky přetížení, držel pohromadě jen silou vůle. Nikdy by mě nenapadlo, že se tento vehikl stane spolu s pěti obstarožními jízdními koly, nejžádanější atrakcí. Budiž to pro nás poučením pro příště. Místo náročných příprav, jinak vždy úspěšných her a soutěží, oběhneme raději přilehlé smeťáky. Úspěch bude zaručen.

Většina aktivit, jako je střelba prakem do plechovek, hra na čísla, sbírání hub po slepu, neproběhla. Zato na vyhlídkovou jízdu v elektrickém vozíku, by si Markéta mohla brát pořadník. Děti se ale bavily a to bylo ze všeho nejdůležitější.

Velký, bezpečný, oplocený areál nám poskytl možnost k odpočinku. Nebylo třeba děti nějak výrazně hlídat. Nebylo kam spadnout ani uniknout. Vždy byl po ruce někdo, kdo vyčnívající dítko usměrnil a posunul tím správným směrem.

A Peluňkovic Ondra byl vždy připraven, vymyslet pro děti nějakou tu kulišárnu. Na jeho dvě divadelní představení, která sám vymyslel, režíroval a s dětmi nacvičil, zřejmě hned tak nezapomeneme.

Zatímco děti neúnavně pobíhaly po okolí, my pili kafe pod modrou oblohou. Počasí nám přálo. Naši pánové se utábořili u velikého ohniště, které bylo dostatečně vzdálené od domu. Ne, že by tam dětská noha vůbec nevkročila, ale přece jen tam byla frekvence o poznání nižší.

Při první ranní kávě mou pozornost upoutaly dlouhé nohy čouhající z malého stanu. Chvíli trvalo, než nám došlo, že se jedná o Ondrovy odložené protézy. Ten kluk to fakt moc neřešil.

Obědy probíhaly formou jakéhosi bufetu. Co kdo umíchal, nikdo moc neřešil. Jak děti vcházely do jídelny, vybíraly si z připravených pokrmů. Na koho nezbylo místo u stolu, usadil se na staré sedací soupravě s talířem na klíně. Byli jsme přece na vandru!!!

Naši pánové vyráželi každý den do nedalekého lesa pro fůru dřeva na oheň. Ten byl neodmyslitelnou součástí Velkého pěstounského vandru. Párky na opečení byly k dispozici stále a večerní besedy po večerce dětí byly vskutku zajímavé.

Přivítali jsme i pár návštěv, probrali věci vážné i humorné, vyřešili technické nedostatky i drobné neshody. Vyslechli spousty životních příběhů i neocenitelných zkušeností. Pár letitých příspěvkářů z diskuze na Adopci.com. vystoupilo ze stínu svého nicku.

Zasmáli jsme se, pobavili, více se poznali. Nebylo vše zalité sluncem a sem tam došlo i k nějaké té třenici a to nejen mezi dětmi. Byl to zajímavý zážitek a nebojím se poznamenat, že naprosto jedinečný. Je spousta pobytů pro pěstounské rodiny, nad kterými bdí pátravé oko odborníka, nabitých velkolepými přednáškami, zážitkovými aktivitami a sponzorovaných neziskovkami.

Tohle bylo jiné, bylo to naše, naše první akce OSPP.