To bejvaly časy

Ať je to jak chce, naše školní léta byla víc o smíchu a blbinkách. Málokdo propadnul, nikdo se nemusel moc učit, kupodivu nebylo ani moc dyslektiků a učitelé byli méně choleričtí, pod tlakem a po hubě kluci dostali i v parku, kam nesahala učitelská pravomoc, ale kouřit se prostě nemá.

V době, kdy Gorbačov předělával s Amíkama svět, v době, kdy "Zítra bylo včera", někdy okolo roku 1974, nosily se tesilky a pletené vestičky, kožené aktovky přes celá záda a plnicí pera, která dělala kaňky. Pamatuju si svou paní učitelku, chodili jsme s ní na procházky, sbírat kaštany na zvířátka, podzimní barevné listy a hodně jsme si hráli, i tak jsme se naučili všichni číst, psát a počítat. Ke svačině jsme měli Pribiňáky a mlíko v pytlíku. Byla to fakt pěkná doba a já byla i docela dobrej žák.

Když se dnes sejde partička několika dospělých, kterým je dohromady cca 300 let, kteří vidí svíčkovou omáčku jako jednoduchý pokrm, porod jako brnkačku, vojnu mají spojenou s honbou za děvčaty a na školní léta vzpomínají v růžovém oparu, na mysl mi vždy přistanou, ne moje, ale Ozákovy vzpomínky, na které je vyhlášeno před dětmi PŘÍSNÉ EMBARGO!

Ozák, ač na to někdy nevypadá, má skutečně všech devět tříd základní školy úspěšně za sebou. Léta, na která jistě vzpomínají nebohé paní učitelky dodnes.

Příhod, jak při "pozemkách" ( dnešní děti mají místo toho počítače ) dostal za odměnu vyškubat plevel a po jeho pletí zbyla jen holá pláň, neboť vyplel vše... soudružka učitelka o něj tenkrát přerazila hrábě, jak dostal za vytírání školních chodeb čtyřku z matematické prověrky, jak chodil za školu. ... těch by se našlo bezpočet.

Tenkrát si nikdo o kalhotech druhého nemyslel, že jsou blbé, nikdo neměl džíny a značku Prostějov měli všichni. Učebnice vydržely léta a sešity jsme dostávali. Mívali jsme uhelné prázdniny a na vši petrolej nebo holou hlavu.

Jsem s Ozákem dítě štěstěny, neboť škola byla fajn, v zimě zima, na prázdniny stačily kecky, tričko a kraťasy. Komunistům pomalu zvonila hrana a moje odřené koleno se zahojilo. Slovy mé babičky: "Než se vdáš, tak se ti to zahojí, holčičko!"

Ronja, dcera loupežníka