Třídní schůzky aneb vstup do jámy lvové

Ale jo, jsou někdy dny lepší i taky dny horší. Děti mě občas vytočí, ale s tím se počítá. Horší to je, když vás vytočí dospělák. Včera proběhly třídní schůzky. Určitě jste té radosti taky nebyly ušetřeny. Hodinu a půl jsem stála na chodbě, než na mě přišla řada. Pak asi pět minut mluvila paní učitelka o průměrnosti naší holčičky a že vlastně o ní nemá co říct. Vše má zapsané v notýsku. Dalších dvacet minut jsem poslouchala jak máme bohatou úrodu vší na naší škole a jak jsou rodiče nezodpovědní a potom se diví, že mají děti zavšivené. Pak jsem se přesunula o poschodí výše, ke třídě našeho chlapečka. Zase jsem si musela vystát pěknou frontu. Maminky byly vpouštěny po jedné, aby zřejmě nevynášely tajné informace do světa, ale dveře třídy přitom zůstaly otevřené a paní učitelka byla hlasitá. Slovo vši se skloňovalo ve všech pádech. Na chodbě jsme se všichni drbali. Pár maminek se usadilo na schody, některé nevydržely a odešly do svých příbytků. Já, odvážná žena z lidu zůstala. Když na mě došla řada a konečně jsme se přes živé jedince a líheň hnid dostali až k synkovi trochu mě zamrzelo, že ta přednáška nebyla delší. Jako vždy jsem odcházela ze školních vrat s pocitem marnosti. Cestou jsem v drogerce koupila další várku chemie a vyrazila k domovu. Tam jsem po tříhodinovám působení našich delikventů (pod dozorem nejstaršího syna, který usnul), pozbírala a urovnala chatrné zbytky svého obydlí a radovala se, že den se chýlí k závěru. Z omylu mě vyvedl synek. Zapoměl na domácí úkol. Měl někde (zřejmě na internetu) najít a naučit se dětskou anglickou píseň. O úkolu věděl samozřejmě několik dní. A tak jsem s těžkým srdcem oželela svůj oblíbený seriál a usadila se k internetu. Našla jsem pouze rolničky, ale ty mít nesměli, jelikož se je celá třída učila na vánoční besídku. Manžel, když viděl jak jsem naštvaná, nastartoval svého noťase a hledal taky. Našel pro změnu prodej anglických CD a nějakou nabídku erotických služeb. Kdo ví, co si zadal do vyhledávače. Kluk brečel, že mu paní učitelka vynadá. A tak jsem asi po hodině marného boje napsala do notýsku vzkaz. Že jsme ani po velké snaze žádné dětské anglické písně nikde nenašli a velmi jsme se snažili. Úkol proto nebylo možné splnit. A jak jsem byla v ráži, tak jsem si nemohla pomoct a připsala jsem paní učitelce ještě dodatek. Ale pokud to pomůže, tak můžu syna naučit píseň ruskou. Třeba Kaťušu! To co mi paní učitelka odpověděla, bylo taky dost výživné. Prý si ostatní rodiče s úkolem hravě poradili a tak jsme dostali pětku. No, nevím, možná nám mohla dát alespoň čtyřku za snahu. Ale ve finále jsem byla ráda, že jsem nemusela běžet znova do školy, tentokráte na kobereček. Ale jinak dobrý. Super den.